Proč lidé přestávají snít?

Protože mají strach. Strach z toho, že by si své sny stejně nemohli splnit. To by emočně bolelo. „Zlý šotek“ v nás by nám to hned vpálil – „‘sem to říkal, že to nedokážeš“. A kdyby náhodou ne, možná by se o to postaralo naše okolí.

Žijeme v materiálním světě, a proto se většina našich snů rovná velikosti naší peněženky nebo tučnosti bankovního konta.

Přitom jako malí jsme snít uměli. Měli jsme jasno a všechno bylo možné. Až budu velký, budu kosmonaut, budu mít super bourák… až budu velká budu princezna, budu mít  krásný dům…  Neznali jsme moc a sílu peněz. Nevěděli jsme, k čemu všemu jsou potřeba. Neřešili jsme to. Do té doby, než nám někdo řekl: „Pepíčku, Mařenko, víš, co všechno bys pro to musela udělat? To není jen tak. A co by to stálo peněz! Kde bychom na to vzali? Tohle se ti nemůže podařit.“

První zrnka nedůvěry v sebe sama byla na světě.

Jako malí jsme měli obrovskou vytrvalost a nevzdávali se jen tak. Umět jezdit na kole, sen snad každého z nás. Jen si vzpomeňte – vzdali jste to po prvním pádu? Kdepak! I s koleny odřenými do krve jste to zkoušeli tak dlouho, než se to konečně povedlo. Ta radost, že už to konečně umíte! Vzpomeňte si jak úžasný pocit to byl.

A paradox? Jako dospělí bychom přece měli být mnohem silnější a přitom se svých snů vzdáváme mnohem dříve, než když jsme byli dětmi. Jako dospělí přestáváme snít. Došla nám odvaha? Nemáme na to čas, musíme přece vydělávat peníze. Chybí nám „recept na sny“.

Já pro Vás jeden recept mám. Ingredience Vám pomůžu najít. Vařit budete Vy. A co si uvaříte, to si taky sníte. SNÍTE?  SNĚTE!  🙂

A hlavně ŽIJTE SVÉ SNY, díky referenčnímu marketingu.

Lucie

P.S. Máte strach? Není potřeba. Každý kuchařský učeň má svého šéfkuchaře. Pomůžu Vám.

Zavolejte nebo napište. Jen už neztrácejte zbytečně čas. Správná chvíle je právě teď.