Státní svátek a 4 dny svobody.

„I na tohle pondělí se mi podařilo vymámit z šéfa volno! Mám skvělý prodloužený víkend. 4 dny!  Víkend mám volno vždy, v pondělí dovolená  a v úterý státní svátek. Už podruhé v tomto roce…“ zněly věty nadšené asi 30-ti leté ženy. Seděla na lavičce v parku nedaleko mě a telefonovala s kamarádkou. Její radost byla tak velká, že se nedala neslyšet.

Vrátila mě do vzpomínek o mnoho let zpátky…kdyby se mě tenkrát podařil takový husarský kousek, byla by má radost ještě větší. 4  dny svobody. Procházela jsem  tehdy totiž obdobím, kdy ranní zazvonění budíku znamenalo jediné. Chuť praštit s ním o zem.

Možná vás teď napadá, že je to přece normální –  zazvoní budík, vstanu, jdu do práce. Jenže pro mě to znamenalo absolutní stres, nervozitu, sevření žaludku a strach z toho, co na mě zase čeká. A to předesílám, že jsem v té době dělala práci svých snů. Tak proč taková panika? Vysvětlení je jednoduché.

Šéfová. První byla úžasná, naladěná na stejnou vlnu jako já, spolupráce fantastická. Ze dne na den byla „odejita“. Byla moc schopná, hodně vidět a to se vyšší moci znelíbilo.

Přišla druhá šéfová a z práce snů se pro mě rázem stala noční můra. Nelíbilo se mi to, proto jsem se postavila za pravdu. Jenže to se nenosí. Důsledky jsem okamžitě pocítila na vlastní kůži. Častokrát jsem to doma obrečela, přála si, ať je vše jinak. Jenže co jiného bych měla dělat? Strach udělat změnu byl silnější než touha.

Paralyzovaně jsem čekala, že se začne blýskat na lepší časy. Blýskalo se. Ale rozhodně ne na lepší časy. Téměř denně jsem byla na koberečku, podepisovala nesmyslné příkazy shora. Do chvíle, kdy do mého kalichu hořkosti dopadla poslední kapka. Touha zvítězila nad strachem. Šéfové jsem na stůl položila výpověď.

Najednou šlo všechno jako po másle. Okamžitě jsem měla novou práci, obor stejný, jiní lidé kolem, harmonie. A ještě bonus navíc! Pomalý začátek změny mého myšlení. Vždy mi více vyhovovalo být svou vlastní paní, práci a život si zařizovat podle sebe. V zaměstnaneckém poměru se toho nedá dosáhnout. Měla jsem oči otevřené a najednou se kolem mě točily nové příležitosti i zajímaví lidé. Začala jsem si uvědomovat, co v životě opravdu chci.

Z druhého zaměstnání už jsem odcházela s úsměvem. Sama za sebe jsem rozhodla, že se chci v životě posunout dál. Teď dělám práci, která mě skutečně baví. Nemusím čekat na státní svátky, prodloužené víkendy, které dávají pocit svobody. Svobodný je pro mě každý den. Těším se na ranní zazvonění budíku. Těším se na to, co mě v každém novém dni čeká. Těším se na to, až bude každý vstávat ráno zvesela. Kdy to bude? V okamžiku, kdy vaše touha překoná strach.