Posledních pár týdnů jsem si dělala soukromý průzkum. Stala se totiž zcela ojedinělá a zajímavá věc. Rovnice 4×4=12 se stala realitou. Díky Velikonocím a květnovým státním svátkům, měly 4 po sobě jdoucí týdny jen 4 pracovní dny. Celkem tady 12 volných dní namísto permanentně zaběhlých a stanovených osmi. Jeden by si myslel, že z toho budou všichni nadšení. Jenže lidé...
Honíme se za tím, co důležité není a zapomínáme na to, co důležité je. Chodíme do práce, která nás možná ani nebaví a sníme o tom, že jednou bude líp. Snažíme se dělat vše skvěle, abychom získali uznání šéfa, kterému jsme mnohdy úplně jedno. Vstaneme na zazvonění budíku. Rychlé kafe, možná snídaně. Napůl rozespalí utíkáme z domu, ať jsme ve škole, v práci, firmě...
Je středa před polednem. Krásný slunečný den. Zdravím vás od Kružberka, který se oblékl do podzimního kabátku 🙂 Užívám si to tady naprosto luxusně a přemýšlím. Přemýšlím o tom, že právě tohle jsou momenty, kdy oceníte svobodu. Mnoho lidí je teď v práci. Třeba i zavřených v prostoru bez oken, takže ani neví, jak je venku nádherně. No, aspoň jim to...