Dožene i Vás?

Honíme se za tím, co  důležité není a zapomínáme na to, co důležité je.

Chodíme do práce, která nás možná ani nebaví a sníme o tom, že jednou bude líp. Snažíme se dělat vše skvěle, abychom získali uznání šéfa, kterému jsme mnohdy úplně jedno.

Vstaneme na zazvonění budíku. Rychlé kafe, možná snídaně. Napůl rozespalí utíkáme z domu, ať jsme ve škole, v práci, firmě včas. Ani nevíme jak a najednou je večer. Z pondělka neděle. Z 1. ledna 31.prosince. Každý den stejný. Jeden za druhým a čas utíká.

S vlastní rodinou se kolikrát nesejdeme ani jednou denně  u jednoho společného stolu. Blízké přátele vidíme 1x měsíčně. Ještě, že existuje Facebook, Instagram… aspoň víme, že jsou naživu. Naše vlastní babička chce věřit tomu, že se máme výborně, protože přece stále pracujeme a nemáme čas ji přijít navštívit.

Máme deprese, nadváhu, vysoký krevní tlak … a tak polykáme prášky. Ještě jsme nepochopili, že léky nás nevyléčí. Cílený pohyb provozujeme pravidelně. Pár kroků ode dveří domů k autu a zpět.

Přitom se dá žít jinak.

Vím o příležitosti, která mění životy. Ve všech směrech. Můžete mít dostatek času, skvělou práci, pevné zdraví, peníze na život a přitom pomoci spoustě lidem kolem sebe. Usmívat se každý den, protože prostě budete chtít.

Věříte? Nevěříte? Je to jedno. V každém případě se o tom se mnou pobavte.

Přestaňte se honit! Dříve, než Vás dožene vlastní život.

Lucka